Výprava za branickým pokladem

Během karantény jsme v rámci online dorostů procházeli příběhem hledání ztraceného branického pokladu, o němž se dozvěděli místní archiváři. Děti každý týden luštily šifry, které dostávaly za splněné úkoly, a posouvaly se v příběhu dál. Vyvrcholením celého karanténního snažení byla červnová výprava za branickým pokladem.

V pátek 19. června jsme dostali od archivářů zprávu (pro niž jsme museli dojít až k samotnému archivu na Branickém náměstí!) o tom, že poklad - celých 6 000 000 Kč - se má nacházet v Branické skále za kostelem a že podle starého dědictví by měl připadnout sboru. Aby ale všechno proběhlo legálně, potřebujeme nejprve sehnat závěť, která to dosvědčuje. Když jsme se však v noci byli ve skále podívat, zjistili jsme, že neznámý zločinec poklad zamkl na kód, který se dozvíme jen v Kronice branického sboru, a utekl i se závětí. Naštěstí ho archiváři stačili sledovat pomocí GPS, a tak jsme se hned druhý den mohli vypravit po jeho stopách do Tichého údolí. Cesta to byla náročná nejen kvůli strastem při získávání závěti, ale i kvůli vydatnému dešti. Nutno dodat, že na tuto část se k nám připojila i Áda Bedrníková se dvěma nejmladšími účastníky! Déšť nás však nakonec donutil upustit od původního plánu přespat venku pod Alšovou vyhlídkou a zcela neplánovaně jsme se přesunuli zpět do Prahy. Na tomto místě je třeba velmi poděkovat dejvickému sboru (kam jsme plánovali jít až v neděli), který nás vřele přijal a pohotově ubytoval!

Závěť jsme nakonec dali dohromady a zjistili, že oněch 6 000 000 odkázal zločincův pradědeček branickému vikáři Janovskému k dalšímu rozvoji našeho sboru. Peníze se ale nakonec nedostaly do správných rukou. Závěť jako důkaz jsme měli, a tak jsme po bohoslužbách vyrazili do Divoké a Tiché Šárky hledat Kroniku branického sboru. Zjistili jsme však, že žádná taková neexistuje, a tak jsme si ji sami vytvořili. Dozvěděli jsme se něco o historii kostela, poznali předchozí branické faráře, ale jádrem kroniky byly naše společné dorostové zážitky. Získali jsme tedy i kód k zámku a pak už nezbývalo nic jiného než dojet ke kostelu, otevřít skálu a dostat se k pokladu. Šek na 6 000 000 korun jsme bratru faráři ponechali v kanceláři a sami se odměnili sladkými naturáliemi.

Jakkoli nejspíš vypadá celý příběh propracovaně, stejně děti nakonec konstatovaly, že nejlepší bylo vydlabávání bochníku chleba a klouzání na kopci v blátě. Inu, hlavně že jsme si to užili! Díky patří Ádě Bedrníkové a Veře Mazné, které se na akci podílely, a Pánu Bohu, k němuž jsme se v náročnějších situacích tím spíše rádi obraceli.

PK

Více fotografií zde.