Putování za Elijášem | Vltava | YMCA

Jednou z největších starostí každého vedoucího jistě je, aby na něco nezapomněl. Vnímám proto vlastně pozitivně, že jediné, na co jsme na letošní letní vodě zapomněli, je článek do zářijové Brány - a tak doháníme dluh alespoň v Bráně říjnové. 

Na vodu jsme se pod záštitou YMCA Braník vydali v krásném datu 7.-17. 7. v celkovém počtu 19 osob. Vodní stav nám přál, a tak jsme s dětmi (ve věku 9-14 let) mohli absolvovat i krásnou část Vltavy protékající Národním parkem Šumava (oblast je natolik chráněná, že se splutí musí rezervovat, platit předem a je možné jen při dostatku vody). Hned po příjezdu jsme spluli úsek Lenora - Soumarský most, další den jsme zvládli dojet do Pěkné a přespali jsme v Nové Peci. Na Lipně bychom se upádlovali, a tak jsme ho objeli vlakem a autobusem. Užili jsme si i přestupní zastávku na předměstí Černé v Pošumaví. Hodina a půl ve značné zimě na místě, kde kromě ne zrovna pěkně přístupného lipenského břehu vážně vůbec nic není, zprvu vypadala jako zkouška trpělivosti. Po krátké rekognoskaci terénu jsme však přece jen objevili nejvýznamnější turistickou atrakci široko daleko, ohradu plnou kůzlat. Nakonec nám byla hodina a půl skoro krátká... 

Přesun do Vyššího Brodu, místa odjezdu většiny vltavských vodáků, byl trochu jako cesta do jiného světa. Řeka se rozšířila a osazenstvo kempů také. Celkově jsme ale měli co se týče zaplněnosti řeky štěstí. Vltava je nejkomerčnější řekou v Čechách (přesvědčily nás o tom třeba četné plovoucí bary zakotvené uprostřed řeky), přesto jsme lidí potkávali spíše méně, než je v těchto oblastech zvykem. I kempy byly poměrně poloprázdné, opilým vltavským splouvačům zpívajícím do pozdních nočních hodin jsme se také vyhnuli. Dvě noci jsme dokonce spali úplně sami, což je na Vltavě vzácnost. 

Cesta pokračovala dál do Českého Krumlova, kde jsme si udělali odpočinkový den a prohlédli si město (trochu dobrodružnou formou). Za Boršovem už pak voda začala být opět svým způsobem dobrodružnější - řeka se sice v Českých Budějovicích hodně rozšiřuje a stojí, zato však už tady s vodáky opravdu nepočítají, což je vidět i na místních jezech. Po posledních úmorných 8 kilometrech, kdy jsme stěží poznali, kterým směrem řeka teče, jsme se nakonec dostali až na konec Budějovic do Českého Vrbného. Vodácké osazenstvo se zásadně proměnilo a z vodáků-turistů se stali vodáci-profesionálové, kteří si sjížděli místní umělý kanál ve Vodáckém areálu Lídy Polesné. Ten byl i naším cílem - strávili jsme tu poslední odpoledne a zajezdili si mezi kajakáři na naší pálavě. Na háčku se vystřídalo množství statečných dětí, všichni jsme si ježděnou část spluli aspoň na vestách. Následovala už jen slavnostní večeře - tortily! - a předávání odměn za celovodové snažení. 

Duchovně nás po celou dobu provázely příběhy proroka Elijáše, jejichž divadelního ztvárnění se děti ujaly se vším nadšením. Protože jsme YMCA, chtěli jsme se rozvíjet všemi směry - duchovní vyžití v rámci elijášovských ducháčků a sportovní vyžití v rámci vodáckých aktivit proběhlo, třetí břevno ymkařského trojúhelníku - duši - jsme obsáhli plněním tzv. zkoušek vodácké všestrannosti, které zahrnovaly kromě vodáckých schopností také zdravovědu, přírodovědu, tábornictví a orientaci v mapě. 

Velké díky patří všem skvělým dětem i vedoucím - Tomáši Bedrníkovi (zástupci hlavní vedoucí, bez něhož by akce neproběhla :-)), Rút Vávrové (výborné kuchařce a fotografce), Matěji Vondráčkovi (schopnému vedoucímu v každé situaci), Haničce Bedrníkové (praktikantce-divadelnici, která se zdárně chopila dramatických scének s Elijášem) a Máje Hunalové (aktivní praktikantcepřírodovědkyni). Vedle nich však také všem příbuzným, kteří zůstali doma a poskytovali nám modlitební i další oporu. Tak tedy - děkujeme a těšíme se na příští rok! 

PK

Více fotek zde.