Výprava za řevnickým drahokamem

"Chceš rozesmát Pána Boha? Řekni mu o svých plánech." Zrovna o tom jsme se bavili s dětmi na jednom ze zářijových dorostů a v podobném duchu se také odehrávala první dorostová akce tohoto školního roku.

Na výpravu za řevnickým drahokamem jsme se měli vydat v počtu 11 dětí a 2 vedoucích. Jenže kvůli karanténě musela jedna z vedoucích zůstat v Praze. Přidala se ke mně jiná a zcela neplánovaně se k nám dostal ještě jeden nováček - můj spolužák se mě totiž v den odjezdu ve škole zeptal, kam se táhnu s tím velkým batohem. Na odpověď: "S dětmi na výpravu!" reagoval povzdechem, že by prý rád jel s námi. Toho jsem hned využila, pozvala ho - a on doma sbalil batoh a jel. Nejinak to bylo i s dětmi. Zatímco ještě dva dny před akcí bylo nahlášeno 11 účastníků, v pátek už jich zbylo jen 6...

Proč jsme se ale k Řevnicím vypravili? V celoroční hře těží starší dorosťáci drahokamy v zakoupených dolech. O tom se ale dozvěděl místní těžařský úřad, který nám oznámil, že v těžbě můžeme pokračovat, jen pokud získáme těžební povolení a najdeme ztracený řevnický drahokam. A tak jsme se tedy v pátek 18. září vydali do Dobřichovic poblíž Řevnic. Během pátečního odpoledne a soboty jsme se naučili postavit strážné věže, které chrání naše doly před konkurencí, rozpoznat 12 druhů drahokamů (viz Zj 21,19-21), vykopat vlastní důl nebo třeba natočit reklamu na klenotnictví. V duchovním programu jsme se od drahých kamenů příliš nevzdálili - bavili jsme se o podobenství o drahocenné perle. Nakonec jsme dohledali i slavný řevnický drahokam (k vidění na nástěnce v malém sálku stejně jako mapa dolů a pravidla celoroční hry) a z Mníšku pod Brdy se v sobotu večer vypravili domů, abychom převzali povolení.

Děti byly skvělé a neremcaly, i když se teplota v noci pohybovala kolem 4 stupňů. Vcelku neplánované bylo i zpestření sobotního rána. Zatímco vedoucí pili čaj neslazený, děti ho osladit chtěly. Krabičku s cukrem jsem ale nedávno omylem doplnila solí... Nutno ovšem dodat, že první opatrná narážka, že ten čaj nechutná úplně, jak by měl, přišla až asi po deseti minutách. Další účastnice konstatovala, že na dorostové výpravě si přece nebude stěžovat, a jiný účastník se slovy "To je hustý!" čaj málem vypil - tedy hlavně proto, že chtěl ostatním klukům pomoct uhasit ohniště a vypít erární vodu mu nebylo dovoleno :-)

Velké díky patří Haničce Bedrníkové, hostujícímu Ondrovi Hrodkovi a především tomu, který s námi zůstává, i když všechny naše plány selžou... Těšíme se na podzimní výpravu!

PK

Více fotek zde.